Přestože po celém světě vznikají emancipační a feministická hnutí, existuje jedno místo, které je navždy ženám zapovězené. Posvátná hora Athos je od nepaměti duchovním místem pravoslavných mnichů a dostat se na něj dá zabrat i zkušenému cestovali- muži. Severořecký poloostrov Chalkidiki je dobře střeženou pevností, na jejichž vrcholcích žije jen přesně určité množství zasvěcených mužů a střídající se návštěvy.

Na celém evropském kontinentu bychom těžko hledali podobné místo. Na tři sta kilometrech čtverečních je zde rozmístěno 20 monastýrů, tedy klášterů, ve kterých žije více než 2000 mnichů. Posvátná hora Athos se tak stává místem s druhou nejhustší koncentrací mnichů na světě, hned po Tibetu. Přestože řeholníci pocházejí z různých koutů světa, spojuje je východní pravoslaví, jehož podoba je na poloostrově zachována v téměř ryzí historické podobě.mount-athos-1301414_640

Od roku 1988 je Svatá hora Athos zapsána na seznamu světového přírodního a kulturního dědictví UNESCO. Právě ono financuje projekt záchrany kulturního bohatství tohoto mnišského státu. Na malém území jsou zde totiž přechovávány památky nevyčíslitelné hodnoty. Jedná se o staletí staré ikony, práce řezbářů, kaligrafů, umělců pracujících k látkami a kovy…

Pokud byste chtěli toto starobylé duchovní místo navštívit, je potřeba opatřit si povolení. Jak jsme již zmiňovali, vstup je zapovězen všem ženám a dětem. Dokonce ani zvířata ženského rodu zde nejsou tolerována. Z čistě praktických důvodů tvoří výjimku slepice a kočky. Kočky mají poloostrov chránit před přemnoženými hlodavci a ze žloutků slepičích vajec se míchají barvy na malování, viz pravoslavná tradici „psaní“ ikon, které jsou jedním ze symbolů východního pravoslaví.

Pokud tedy splňujete podmínky pro vstup, musíte získat zvláštní povolení před tím, než se na Svatou Horu rozhodnete vydat. O možnost vstupu na Athos je třeba požádat na řeckém ministerstvu zahraničních věcí – na ředitelství pro církevní záležitosti nebo v kanceláři v Thessaloniki. Lepší je začít shánět povolení s dostatečným předstihem, neboť je stanoven denní i roční limit návštěvníků. Počet návštěvníků za den je omezen na 120 Řeků a deset cizinců mužského pohlaví starších osmnácti let.

Pokud dostanete povolení k návštěvě mnišského státu, přepravíte se na něj lodí. Jedná se sice o poloostrov, cesta po souši je ale nemožná. Samotná návštěva Athosu potom není (alespoň finančně) příliš náročná. Za jídlo ani ubytování se zde neplatí, návštěvníci jsou hosty kláštera, se kterým se předem na návštěvě domluví. Je ale nutné přizpůsobit se dennímu řádu místních řeholníků, a to včetně ranních modliteb, půstů a bohoslužeb. 

Fungování Svaté Hory zajišťuje kolektivní orgán nazývaný Svatá epistasie, do kterého každý z 20 monastýrů vyšle svého zástupce. Z těchto kandidátů se poté volí čtyři vybraní, kteří vytvoří jakousi kolektivní „hlavu státu“. Po několika měsících se vždy tento vládnoucí orgán vymění. Nejvyšší autoritou však zůstává Řecký stát a cařihradský patriarcha.