Kamínkový příběh

Ze srdce ráda kreslím. Jednoho dne za mnou přišel přítel a zeptal se mě, zda to nechci zkusit na kamínky. Přinesl mi domů velký kámen ve tvaru srdce a já se pustila do práce.

Druhý den jsme šli na procházku a já s úžasem zjistila, že na mě kamínky přímo volají, abych si je k sobě vzala. A tak jsme se vraceli s kapsami plných těchto nových kamarádů. Donesli jsme je domů a začali koupat, aby se na ně dalo kreslit.

Nejúžasnější, co jsem kdy zažila je to, že ty kamínky mi začaly vyprávět své příběhy a já jim naslouchala. A když váhám, který namalovat a co na ně namalovat, sami se ozvou. Jeden kamínek v podobě kapičky mi zašeptal.

„Zalévejte své zahrádky a dovolte tak sami sobě růst.“

Od malička mě bavilo kreslit. Ale až teď jsem se tomu začala více věnovat. Kamínky se pro to teď staly mými přáteli. Vždycky si sami řeknou, co chtějí mít za kabátek. A tak tedy kreslím. Pro radost. A udělám tak radost kamínkům, se kterými se setkám, jako oni dělají radost mě, když si nechají vyrobit nový kabátek. A pak dělají radost i vám, když se pro ně ke mně chodíte.

Eva Štefková